Navařování patří ke generujícím metodám a používá se při opravách nebo modifikacích stávajících obrobků a k zušlechtění povrchu. V závislosti na pracovním úkolu se používá manuální nebo automatizované navařování.
Navařování
Laserové svařování s nánosem prášku a drátu
Manuální navařování
Při manuálním navařování vede svářeč přídavný materiál k místu obrábění "ručně". Jako přídavný materiál se u této metody většinou používá tenký drát o průměru 0,15 až 0,6 milimetrů. Laserový paprsek drát roztaví. Tavenina se pevně spojí se základním materiálem, který se rovněž nataví, a poté opět ztuhne. Zůstane zde malý hrbolek. Bod za bodem, linii za linií a vrstvu za vrstvou vytváří svářeč požadovaný tvar. Proud argonu izoluje pracovní proces před vzduchem. Na závěr se obnoví původní tvar, například broušením, soustružením, frézováním nebo rozbrušováním.
Automatizované navařování
Při automatizovaném navařování je přídavný materiál veden k místu obrábění strojně. To může rovněž být drát, přesto se u této techniky používá jako materiál převážně kovový prášek. Kovový prášek se nanáší na základní materiál ve vrstvách a bez pórů a trhlin se roztaví se základním materiálem. Přitom je kovový prášek s vysokou pevností spojen svarem s povrchem. Po vychladnutí vznikne kovová vrstva, kterou je možné mechanicky zpracovávat. Zvláštností přitom je, že lze cíleně vytvořit několik stejných nebo také různých kovových vrstev.
Kontakt