Navařování patří ke generujícím metodám a používá se při opravách nebo modifikacích stávajících obrobků a k zušlechtění povrchu. V závislosti na pracovním úkolu se používá manuální nebo automatizované navařování.
Navařování
Laserové svařování s nánosem prášku a drátu
![Manuelles Laserauftragschweißen](/filestorage/TRUMPF_Master/_processed_/f/c/csm_Applications-laser-metal-deposition-wire_9a7f5514a8.jpg)
Manuální navařování
Při manuálním navařování vede svářeč přídavný materiál k místu obrábění "ručně". Jako přídavný materiál se u této metody většinou používá tenký drát o průměru 0,15 až 0,6 milimetrů. Laserový paprsek drát roztaví. Tavenina se pevně spojí se základním materiálem, který se rovněž nataví, a poté opět ztuhne. Zůstane zde malý hrbolek. Bod za bodem, linii za linií a vrstvu za vrstvou vytváří svářeč požadovaný tvar. Proud argonu izoluje pracovní proces před vzduchem. Na závěr se obnoví původní tvar, například broušením, soustružením, frézováním nebo rozbrušováním.
![Automatizované laserové práškové navařování](/filestorage/TRUMPF_Master/_processed_/a/5/csm_Applications-metal-deposition-powder_f07e4e6d41.jpg)
Automatizované navařování
Při automatizovaném navařování je přídavný materiál veden k místu obrábění strojně. To může rovněž být drát, přesto se u této techniky používá jako materiál převážně kovový prášek. Kovový prášek se nanáší na základní materiál ve vrstvách a bez pórů a trhlin se roztaví se základním materiálem. Přitom je kovový prášek s vysokou pevností spojen svarem s povrchem. Po vychladnutí vznikne kovová vrstva, kterou je možné mechanicky zpracovávat. Zvláštností přitom je, že lze cíleně vytvořit několik stejných nebo také různých kovových vrstev.