Vysoké cíle v Down Under: Jak MaxiTRANS proměňuje kovárnu ve smart factory

Greg L’Estrange měl právě práci v továrně v Ballarat, když zazvonil jeho telefon. Na druhém konci přístroje se ozýval řidič vysokozdvižného vozíku z továrny. „Ptal se mě na určitý díl. Nebyl si úplně jistý, kam to patří, říkal mi ale také přímo, co by s tím udělal“, říká Greg L’Estrange, předseda představenstva firmy MaxiTRANS. Nenucený rozhovor mezi dělníkem a nejvyše postaveným vedoucím pracovníkem by mohl překvapit. Konec konců MaxiTRANS není řemeslný podnik, nýbrž australský přední výrobce návěsů.

L’Estrange a jeho pravá ruka, vedoucí výroby Brad Givvens, sázejí na ploché hierarchie. Manýry? Jsou oběma manažerům cizí. Rozhovor s TRUe vedou přímo ve výrobní hale a nosí pracovní plášť. Ztělesňují duševno kovářské dílny, kterou MaxiTRANS byla, když všechno začalo – a to, přestože L’Estrange sám k firmě patří teprve tři roky. Tehdejší kovárna to dotáhla daleko. Výrobní podnik zaměstnává 700 pracovníků, v uplynulém roce dosáhl ročního obratu 400 milionů australských dolarů.

Avšak před několika lety bylo podnikové prostředí stále méně příznivé. U MaxiTRANS příliš dlouho lpěli na starém způsobu výroby. Kvůli neefektivním metodám docházelo ke zvyšování nákladů. Selhávaly pokusy o digitalizaci a automatizaci procesů. Konkurenti je doháněli, firma MaxiTRANS přicházela o podíly na trhu. Když skupina privátních investorů před třemi lety koupila firmu, jednalo se najednou o všechno nebo o nic. Zásadní část MaxiTRANS, výroba, se nacházela před ukončením.

Kalkulace nových vlastníků, ke kterým patřil také Greg L’Estrange, vypadala logicky a racionálně. Měla být ukončena veškerá probíhající výroba včetně hlavního výrobního provozu v Ballarat umístěného 100 kilometrů severozápadně od Melbourne. V nové strategii bylo plánováno importovat přívěsy a zcela se soustředit na odbyt. Peníze z prodeje výroby vypadaly lákavě. Ale proběhlo to jinak. Majitelé učinili obrat o 180 stupňů. Místo prodeje se rozhodli firmu rozčlenit a masivně investovat do výroby.

„Ve strategii bylo plánováno, že po dobu tří let nebudou žádné výnosy. Veškeré cashflow muselo být vkládáno zpět do firmy“, říká L’Estrange, který se u investorů zasadil o prosazení této možnosti. Jeho odhad: Dlouhodobě by výnos byl vyšší než při prodeji. „Naštěstí jsme se vzdali rychlého získání peněz a rozhodli se pro uplatnění druhé možnosti“, vzpomíná si Greg L’Estrange. Nyní se jednalo o to, bývalou kovářskou dílnu během několika let proměnit ve vysoce moderní excelentní centrum. Cíl: Snížit provozní náklady, zdvojnásobit výrobu a tak se stát dlouhodobě ziskovou firmou. Ale jak se měla tato zásadní změna uskutečnit? Firma MaxiTRANS neměla žádnou zkušenost s moderní výrobní technikou. Některé pokusy, které se do té doby uskutečnily, selhaly s velkým neúspěchem.

Rychle bylo jasné: Bylo potřeba získat zkušené partnery. Společnost TRUMPF společně s lokálním partnerem Headland Technology prokázala, že je nejlepší volbou. Firma MaxiTRANS sází ohledně „Kovárny 4.0“ na stroje a software rodinné firmy z Ditzingenu. Jen do nových zařízení v hlavním výrobním centru v Ballarat firma MaxiTRANS investovala 50 milionů australských dolarů, přepočteno více než 30 milionů euro. U TRUMPF koupili TruLaser 5040, TruLaser Tube 7000, dva TruBend 5000 a velkoskladový systém STOPA. Softwarové řešení Oseon integruje firmu do nové, SAP utvářené IT architektury. Vedení firmy pracuje s vysokým nasazením na tom, aby nové stroje byly začleněny do procesů. Do začátku roku 2026 to ještě bude trvat, říká L’Estrange, potom bude přechod ke smart factory dokončen.

Nová vysoká přesnost rozměrů je pro L’Estrange velkým krokem směrem kupředu. Stroje od TRUMPF vyrábějí díly daleko přesněji než staré stroje. Nízké tolerance jsou základním předpokladem pro automatizované procesy. L’Estrange hovoří ze zkušenosti. V minulosti pokusy o zavedení svařování podporovaného roboty žalostně selhaly přesně z tohoto důvodu. Jeho poučení z toho: „Když nedokážeš díly od začátku vyrábět přesně, nezačínej vážně s automatizací.“

Kromě přesných strojů sází MaxiTRANS na Oseon, software k řízení výroby a toku materiálu. Díky Oseon všichni zúčastnění ve správný čas na správném místě obdrží informace, které jsou pro ně relevantní. Tuto transparentnost označuje L’Estrange jako „fundamentální“. Umožňuje vidět, zda procesy fungují nebo ne.

L’Estrange a Givvens jsou přesvědčeni o tom, že radikální přeměna má úspěch pouze tehdy, když při ní spolupracují i zaměstnanci. A tomu tak je pouze tehdy, když úroveň vedení jde příkladem. „Manažeři se chtějí sami účastnit procesů a ne jenom sedět v kanceláři. Rozhodujeme se rychle, naše tolerance pro byrokracii je nízká“, říká Givvens. Jak jeho samotného tak také Grega L’Estrange lze častěji potkat ve výrobě než v kanceláři, objasňuje.

Pro něj osobně je proměna podnětná, ale není tomu tak u všech. Někteří pracovníci pracují již po desetiletí ve firmě, ale chtějí vyrábět podle staré školy. Přeměny kovárny ve smart factory se účastní pouze zdrženlivě. Šéfové proto zachovávají provoz dvěma způsoby. Pracovníky, kteří jsou připraveni se změnit, firma dále vzdělává. Zároveň L’Estrange a Givvens zaměstnal nový personál. Poohlédli se po mladých lidech, kteří projevují nadšení pro nové technologie. Chtěli pracovníky, kteří chápou, proč je přeměna nutná. „Greg osazenstvu objasnil, co se stane, když se nezměníme“, říká Givvens.

Mnoho pracovníků napoprvé pochopilo, o co se jedná, když viděli nový stroj na řezání trubek laserem od TRUMPF. „Když jsme pracovníkům ukázali, co stroj umí, byli nadšeni. To kompletně změnilo jejich postoj“, říká Givvens. Význam takových klíčových momentů ještě není dostatečně oceněn - z hlediska Grega L’Estrange a Brada Givvense. Jsou to milníky v procesu změny. Neboť o úspěchu nebo neúspěchu z jejich hlediska nerozhodují ani stroje ani software, nýbrž sami pracovníci. L’Estrange: „Vybavení je klíčem ke dveřím. Projít však musíme sami.